Fokker D-VII

jednomístný, stíhací letoun

Stíhací jednoplošníky Fokker Série E způsobovaly spojencům koncem roku 1915 značné problémy, dokud se na jejich straně neobjevily nové skvělé stroje. Podobný úspěch zaznamenal i malý elegantní Fokker Dr. I „Dreidecker“, obzvláště pokud byl pilotovaný zkušenými letci.

Fokker během války pracoval na celé řadě projektů stíhacích letounů, včetně štíhlého dvojplošníku V 11 z konce roku 1917. Tento model získal s několika úpravami prvenství v soutěži o návrh nového stíhacího typu pro německé letectvo. Soupeřící projekty natolik předčil, že byl určen k okamžité výrobě, na které se dokonce měla podílet i konkurenční továrna Albatros. Pod označením Fokker D-VII zaznamenal tento stroj okamžitě po příchodu na frontu na přelomu dubna a května 1918 značný úspěch. Pouze několik spojeneckých stíhacích letounů mu mohlo být rovnocenným soupeřem, a proto bývá Fokker D-VII všeobecně považován za nejlepší německou stíhačku z období první světové války.

D-VII byl silný a mimořádně dobře manévroval ve větších výškách. Ačkoliv všudypřítomný 160hp motor Mercedes D III byl pro jeho pohon dostačující, některé exempláře byly vybaveny 185hp motorem BMW, který výrazně zlepšil výkonnost tohoto stroje, což ocenili zejména piloti. Na konci války bylo ve službách německé armády zhruba 760 Fokkerů D-VII, ačkoliv výroba pravděpodobně dosáhla vyššího čísla. Tento typ letounu byl natolik úspěšný, že vítězní spojenci na konci války trvali na tom, že se všechny letuschopné D-VII musí odevzdat do jejich rukou – což se netýkalo žádného jiného německého typu!

Tento „úspěch D-VII“ tak znemožnil Anthony Fokkerovi pokračovat po válce v Německu s výrobou tohoto stroje a rozvíjet ostatní letecké aktivity v takové míře, jakou mu umožňoval skončený konflikt. Podařilo se mu z Německa propašovat několik stovek leteckých motorů, celých letadel a další části svého leteckého koncernu a v roce 1919 v rodném Nizozemí obnovil svou továrnu. Poválečné D-VII sloužily u holandského letectva a dalších leteckých armád, včetně švýcarské a belgické (ty používaly dvousedadlové verze).

Rozpětí:	8,9 m
Délka:	6,95 m
Max. rychlost:	200 km/h ve výšce 1 000 m
Vytrvalost:	1h 30 minut
Motor:	Řádový pístový motor BMW IIIa
Výkon motoru:	185 hp
Výzbroj:	Dva synchronizované kulomety Spandau MG8/15 ráže 7,92mm

Fokker D-VII (ULL)

V současnosti je zpracována výrobní dokumentace repliky velikosti 85% originálu a započala výroba horního křídla a podvozku.